V současné době existuje několik konstrukčních systémů – typů dřevostaveb. Základní typy jsou roubené stavby, lehký dřevěný skelet, stavby z masivního dřeva, konstrukčně a materiálově hybridní systémy a těžký dřevěný skelet.
Podle údajů Českého statistického úřadu byl v ČR podíl nově dokončených bytů v dřevostavbách určených pro bydlení dlouhodobě kolem 1 %. V roce 2006 vzrostl na 2,6 % (některé zdroje uvádějí až 4 %) a od té doby dále roste. Nejedná se sice o přesnou hodnotu, jelikož statistiky dřevostaveb jsou sledovány pouze u produkce stavebních firem s 20 a více zaměstnanci, ale v porovnání se zahraničím jde o znatelný rozdíl. V sousedních „starých“ zemích EU a Švýcarsku je tento podíl mezi 10 a 20 %, v Anglii, Skandinávii, USA a Kanadě je to většina rodinných domů.
Výhody dřevostavby a přínosy používání dřeva na nosné části staveb jsou ekonomické i ekologické. Cena dřevostavby je v současnosti plně konkurenční i bez dotační politiky (funkční např. v Německu a Rakousku), navíc lze přičíst úsporu energie, kterou není nutno, na rozdíl od konkurenčních materiálů, vynaložit na výrobu dřevní hmoty, a s tím související snížení emisí CO2. Výhody dřevostavby jsou i nižší přepravní nároky (hmotnost materiálu i přepravní vzdálenost) a množství demoličního odpadu. Správně navržená a provedená dřevostavba má dlouhou životnost a výborné tepelně technické vlastnosti.
V České republice platí pro návrh konstrukce ucelená řada normových podkladů Eurokód, speciálně pro dřevěné konstrukce Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí, vydaná v několika částech: ČSN EN 1995-1-1 – Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby a ČSN EN 1995-1-2 – Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru s navazujícími (např. Eurokód 1: Zatížení konstrukcí) a souvisejícími (např. Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí) předpisy a normami.
Konstrukce roubené stavby sestává z horizontálních prutových prvků kladených na sraz, které jsou v rozích skládány střídavě s přesahem a spojeny tesařským spojem (obr. 1.3). Prutové prvky vytvářejí tuhé stěnové konstrukce. Roubené dřevostavby jsou používány přibližně 4 tisíce let.
Lehký dřevěný skelet vznikl přibližně v polovině devatenáctého století v USA pod názvem Balloon Frame System (BFS). Došlo k jeho rychlému rozšíření, zejména díky nahrazení pracných tesařských spojů jednoduchými hřebíkovými spoji a těžkých dřevěných trámů lehkými fošnami, čímž byla výrazně snížena pracnost stavby.
Lehký dřevěný skelet využívá fošen 2/4 palce (cca 50/100 mm) pro sloupky na celou výšku budovy a 2/8 palců (cca 50/200 mm) pro stropy v osových vzdálenostech 400 nebo 600 mm. Vzpěrná délka sloupků je snižována vzpěrami nebo přerušením na patrovém prahu v systému zvaném modifikovaný BFS. Pozdější verze je v současné době nejpoužívanější Platform Frame System (PFS) se sloupky na výšku jednoho podlaží. Montáž budovy na staveništi probíhá po jednotlivých prvcích (fošnách) nebo montáží dílensky připravených konstrukčních celků – panelů.
Masivní dřevěné desky jsou používány již řadu let předně v Německu a Rakousku (obr. 1.5a) a rozšiřují se i u nás. Používány jsou desky v tloušťkách 80 až 300 mm (obr. 1.5b), vyráběné ze vzájemně lepených, kolíkovaných nebo hřebíkovaných prken ve formě plných (bez dutin) nebo složených průřezů (s dutinami). Tyto desky lze využít jako stěnové i stropní nosné panely s vysokou únosností i požární odolností.
Na stavbu budovy v systému masivních dřevěných desek se v porovnání se stavbou domu z lehkého dřevěného skeletu spotřebuje přibližně šestkrát více dřeva, lze však zpracovat i levnější krátké řezivo průměrné i nižší kvality.
Konstrukčně a materiálově hybridní systémy využívají kombinaci výše zmíněných konstrukčních typů dřevostaveb, případně přinášejí do dřevostaveb výhody dalších materiálů – oceli, betonu, cihel.
Z konstrukčních důvodů mohou být kombinovány např. těžký a lehký dřevěný skelet, materiálových kombinací se využívá u vyšších staveb, kde nosný skelet je proveden z betonu nebo oceli a vestavby jednotlivých bytových jednotek – buněk – jsou již provedeny ze dřeva, a to i na výšku několika podlaží. Zdivo je využíváno například pro zlepšení tepelné akumulace stavby nebo pro horizontální vyztužení budovy.
Těžký dřevěný skelet je konstrukční systém složený ze samostatných nosných prvků: sloupů, průvlaků a stropnic, které tvoří nosnou kostru pro výplňové materiály stěn a podlahy.
Jako nejstarší je těžký dřevěný skelet používán a vyvíjen přibližně 7,5 tisíce let od primitivních forem v podobě neopracovaných kmenů vetknutých zakopáním do země až po nejmodernější materiálové a konstrukční formy. Jako příklad staré dochované skeletové stavby lze uvést hlavní halu chrámu Kijomizu (obr. 1.1a) u Kjóta v Japonsku z roku 1633, vynášenou nad skalnatým podkladem prostorovou sítí nosníků. Naopak novodobou stavbou je například těžký dřevěný skelet budovy Finského lesnického výzkumného institutu v Joensuu (obr. 1.1b).
Mezi těžké dřevěné skelety lze zařadit i hrázděné stavby, složené z masivních nosných dřevěných prvků (v minulosti viditelné, v současnosti většinou skrývané), se stěnou plošně vyplněnou zdivem, v současnosti nahrazovaným deskami na bázi dřeva.
Popište nám záměr nebo problém – ozveme se s návrhem postupu a nezávaznou cenovou nabídkou.
